Saksońsko-Dolnośląski Jarmark Bożonarodzeniowy wokół Zamku Leśnickiego

21 Prosince 2015FLASH, OSTATNÍAndrew Małyszko

Lubisz fotografować – nie rozstawaj się aparatem. Fotografuj wszystko co cię ciekawi, ale nie daj się ponieść. Sprzęt cyfrowy jest cierpliwy i pozwala wykonać setki i tysiące fotografii, jednak tak jak nie warto klepać jęzorem bez potrzeby, nie trzeba naciskać spustu migawki, tylko dlatego, że jest to możliwe. Nie oznacza to, że warto robić tylko zdjęcia wybitne – wielu z nas zdjęć wybitnych nie robi i robić nie będzie, zresztą co to znaczy “wybitne”, czy to te, za które agencja zapłaci grube pieniądze, a możne reklamowe, studyjne, streetowe, reportaż wojenny? Myslím si, že, że ważne jest, abyśmy po prostu dokonywali wyborów, poczekali na ciekawą scenę, sytuację. I dotyczy to zarówno wielkich wydarzeń jak i rodzinnego spaceru. Oto taki przykład fotografii zacisznej, z dosyć kameralnej imprezy. Przy okazji takich reportaży uczymy się kontaktu z ludźmi, tak aby ich nie stresować aparatem, możemy dowiedzieć się czegoś ciekawego, bo przecież nie tylko zdjęcia robimy, ale także warto porozmawiać…

Krótki wypad na Saksońsko-Dolnośląski Jarmark Bożonarodzeniowy wokół Zamku Leśnickiego zaowocował zakupami wyrobów regionalnych, a także kilkoma fotografiami dokumentującymi co tam się działo.

Reportażowa fotografie – úvahy o příležitosti Rally starých automobilů MOTOCLASSIC Castle Topacz

19 Vznešený 2015VÝSTAVY, FLASH, OSTATNÍ, TECHNOLOGIEAndrew Małyszko

Atraktivní akce táhnout davy, mnozí z nich mají fotografické vybavení. Pojďme si o tom promluvit, jak fotografovat tyto události, že materiál má hodnotu reportáže, a on byl nejen “Neděle” suvenýr…

Reportáž je týmová hra – velmi dobrá zpráva může sestávat z alespoň dobré fotky, skvělý jednu fotografii nedělá, se sbírkou obrazů v průměru dávají dobré pokrytí, a jeden špatný obraz je schopen zničit dobrou celek.

Feature tento příběh – Tam musí být nějaký příběh. Samozřejmě, že příběh, více či méně. Pokrytí akce je příběh méně, Měla by však být přijata dramatická skica. Pokud je to otevření umění, Můžete říct, podle data: přicházejí první hosté, otevře – někteří “řeč” a prezentace autorů, návštěvníci vidět výstavu, Skupinové diskuse, scény, Některé Vystavená umělecká díla (ale bez nadsázky, nie do Katalogu). Můžete se zaměřit na umělce, a to, co se děje kolem něj; nebo rozdělené do kapitol: umělci a úředníci, diváci sledují výstavu, Shutter morální a trivia… Existuje mnoho možností, nemusíte vědět, kdy se rozhodnete, pojďme bohatý materiál, který později mít z čeho vybírat.
Pořizování snímků z koncertu, hrdina je obvykle tým, a on se věnovat nejvíce pozornosti – Pamatujte však,, snadno nudit mnoha obrazy jednoho týmu, často z jednoho místa. Nechte se o různých plánů, fotografujmy publikum, zajímavé postavy a chování. A pokud se vám podaří jít do zákulisí po show, máme šanci zachytit “zákulisí”.

MOTOCLASSIC Castle Topacz tento venkovní setkání starých a nových vozů. Událost přitahuje davy návštěvníků – nakonec jsme všichni milují motorismus. Myslím si, že, že největší chybou by bylo, aby střílet pouze vozidla, bez ohledu na to, jak staré nebo luxus, který jim. Pokud se chceme ukázat i ty, galerie by být stovky a téměř nikdo obejrzałby je všechny. Samozřejmě fotografujmy exponáty, a to v hojné míře, ale pojďme se snažit konkurovat photography kariérou – nemáme šanci fotit reklamy. Pokusme se najít vlastní cestu vyprávění, Standardní uznání Vyplňte podrobnosti, neobvyklý pohled, operujmy hloubka ostrosti, Pozorovací úhel. Nevyhýbejte sztafażu, Často mění image.
Ale také fotografujmy lidí, některé zajímavé postavy, scény. Někdy je to někdo zvědavě oblečená, jindy fronty pro nápoje nebo dítě v legrační póze. Nebojte se kontaktovat fotografoval – někdy si nevšimnete, oni jsou fotografoval, Jindy skwitują úsměvem (důležitý, nebýt napjatá, by měl úsměv jako první), a někdy může trvat hru, zapozują, Mluví nebo požádat o šíření snímků. Musíte být otevřený… Pokud někdo nechce – to nemá smysl, aby se zasadila, Omlouváme se a rezignovat (ledaže tematické hodnotě hříchu, pak budete muset pokusit, nicméně, se vyfotit, ale diskrétně, rvačka míjela účinkem). Pro takový velký a široký událost by měla dvakrát oslavovat, Prvním z nich je není všechno upozornění, a navíc lze single bypass provedeno s jedním optikou (standardní zoom – v mém případě Tamron 17-50 2.8), a jeden od druhého (a – Samyang 8mm f3 5 ae rybí oko pro změnu značky Pentax 135 2.5), což šetří konstantní čočky Vyměňte.
MOTOCLASSIC událost, jako by tam není opravdu chronologie – spousta věcí se děje současně na mnoha místech, bez ohledu na to, když přijde – Vidíte téměř vše. No lineární vyprávění, Takže budete muset hledat jiné klíč k vyprávění. To může stavět Zpráva sekce (starých aut, nový, publikum, Další zajímavosti…), a můžete kombinovat témata, tak, že se střídají s? Volba není vždy snadné.

Výtěžek je bohatá, tak se určitě zkontrolovat, a zahodit co nejvíce, v první řadě obrázků neúspěšných – ohnisko, špatně zarámovaných (zkuste oříznout ve fázi pořízení fotografie, rámování ve finále, dokonce s vysokým rozlišením by měl být poslední možnost, ne až po máme několik objektivů, Pak se něco oříznout), zda takové vrtání, Nikdy jsem se používat – příliš intimní, fotografoval v rozhodně nevýhodných podmínek; nejsme paparazzi. To také odstraňuje duplicitní fotografie, i když všichni vypadali skvěle, Tyto odejít, který se zdá být nejlepší – jiní nikdy užitečné. A tak bude hodně fotek.

Dalším krokem je výběr scénář a předběžný výběr fotografií pro zpracování. Tištěné zprávy obsahují několik – více fotografií. Na internetu, takže není třeba omezit – jak sítě a sledování vydržet více. Ale vždy pamatovat, že částka neznamená, že kvalitu a dokonce i nejlepší fotografie ve velkém množství únavy – v případě, že materiál je rozsáhlá a stojí za to ukazovat, to může být rozdělen do několika částí, np. každá část trochu něco jiného.
Publikace na internetu, zejména těch Hlášení, Nevyžadují zacházení jako katalogů nebo výstavy. Nemá smysl, aby vystavit v plném rozlišení – Nestačí, že těžko někdo bude v pozorování, je to stále vystavují pirátství a zneužívání našeho duševního vlastnictví, například prostřednictvím použití publikací bez našeho souhlasu. S velikostí dnešních monitorů 1024 pixely dlouhá strana dost. Kromě změny velikosti, musíme napravit – kde jsou mírně přeexponované nebo podexponované (těžší opravit podexponování) jas, vyvážení bílé a další drobné nedostatky. Snímky s velkými vadami jsme již nemají – Hodili jsme je dříve.
Většina programů pro rozvoj / zpracování digitálních obrazů má potenciál pro těchto úprav a dávkové úlohy (dávka) – nebo více fotografií najednou.

Vždycky jsem fotografovat ve formátu RAW, vůle, Nejdříve jsem dost velká paměťová karta, a na druhém místě RAW poskytuje úplné možnosti zpracování. Není problém ani sledování nebo předvýběr, nebo i jednoduchá příprava – volný program IrfanView + pluginy podporuje prakticky všechny obrazové formáty.

Po předběžném výběru a uspořádání obrazů v pořadí vybraného scénáře postupu pro výběr znovu. Podívejme se materiál, se snaží vypadat z pohledu čtečky. Pojďme odstranit snímky, jako je, Není celkem odpovídající, odchyluje technicky nebo klima, který by mohl porušovat je někdo jasně dobrý. To nestojí za publikování fotografií “reklama” – nakonec nikdo nebudeme platit za to. Skorygujmy objednávka, takže naše mysl byla jasná a čitelná. A nakonec (Obecně zbožné přání) prosme názor někdo, koho znám.

A nyní několik příkladů MOTOCLASSIC hradu Topacz:

Organizace Obsah

Vozidla – různé záběry (celý, podrobnosti, perspektiva…)

scény, hostesky…

Doprovodné atrakce

Více fotografií zde (a nečekejte, že všechno, co jsem napsal výše, je použitelná v mém zpravodajství – to je snadná manipulace…): http://gallblogonim.blogspot.com/2015/08/motoclassic-zamek-topacz-wrocaw-15.html

Německo-polské mediální dny ve Štětíně 21-22.05.2015

31 Květen 2015VÝSTAVY, FLASH, OSTATNÍAndrew Małyszko

Z 21-22.05.2015, tentokrát ve Štětíně, obyły další německo-polské mediální dny. To je důležitý, navržený pro profesionály cyklické události, jehož cílem je multi-dimenzionální analýza roli médií v moderním světě, se zvláštním důrazem na sousední polsko-německým vztahům.

Povinnosti hostitele byla dobře známý televizní novinář, specializující se na otázky – V širším slova smyslu – Ruský, autor velkého cyklu zpráv “Široké stopy”, Barbara Wlodarczyk. Zahajovací projev přednesený Adam Bodnar a “Luštěniny” George Margański, Polský velvyslanec v Berlíně a Rolf Nikel, Velvyslanec Spolkové republiky Německo ve Varšavě.

Pak tam byla diskuse s názvem. "Poučení z krize přes Ukrajinu. Jak Polsko a Německo mohou v budoucnu spolupracovat ve východní Evropě?"Moderování: Grajewski, Vedoucí světa, "V neděli Visitor"
Účastníci: Peter Andrusieczko, korespondent "Gazeta Wyborcza" m.in. z východní Ukrajině, Viola von Cramon, Člen německého Spolkového sněmu ze Strany zelených, Moritz Gathmann, "Der Spiegel", Pawel Kowal, Odborný asistent na Institutu politických studií, Paul Pieniążek, nezávislý pracovník, hlášeny události na Maidan a ozbrojený konflikt ve východní Ukrajině.

Z jednání vyplynulo,, že kromě jednoho společného pohledu, Ukrajinský konflikt, který představuje vážnou hrozbu pro evropského řádu, máme co do činění s různými pozicemi. Novináři, kteří hlášeny přímo na vývoj na Ukrajině prokázaly zdrženlivost při posuzování, Byl jsem zvědavý pozici Paul Smith (i když jsem daleko od svých politických preferencí), který upozornil na to, co, V konfliktu, který uniknou nebo úmyslně jsou ignorovány: Ukrajina sama o sobě dvojznačný postoj, politická nestabilita, oligarchizacja, nastávající postoj Evropy a polštině a – které mohou mít důsledky pro celou Unii – Orgány pro hospodářskou soutěž EU pro dominance, což má za následek oslabení Evropského parlamentu Evropské komisi, nebo jako důsledek procesu oslabení pozice občanů Unie směrem k jeho podávání.

Další na programu byly dílny – Dříve jste museli zachránit jednoho z vašich vybraných témat:

Workshop 1: Úloha "evropské armády" v bezpečnostní a obranné politiky Evropské unie.

Workshop 2: Nové výzvy Borderland.

Workshop 3: Jak nová média se mění požadavky proti novináře.

Pan Workshop 4: Správa médií v době krize - seminář pro vedoucí médií a editory.

Workshop 5: Termín "Polské koncentrační tábory" a jeho příjem v zahraničních médiích.

Ve večerních hodinách se ceremoniál udělení ceny za žurnalistiku. Tadeusz Mazowiecki 2015.
První místo v kategorii Magdaleny Grzebałkowska Press získal za svůj dokument "Sing, hitlerówy!", který se objevil v "velkoformátová". V kategorii rozhlasového vysílání získala tři autory: Tomasz Sikora, Romana Nuckal i Tomáše Kopeckýego pt. "Dowodiczek Osobisticzek, nebo Nový realismus Border ". Reportáž telewizyjny "Máma pracuje na Západě - A dětství v Polsku" Åse Svenheim Drivenes wyemitowany w MDR, On vyhrál v kategorii Televize. Podruhé byl oceněn zvláštní cenou "žurnalistiku na hranici", sponzoroval tuto dobu by Úřad Západopomořanské maršálů a Nadace pro polsko-německou spolupráci. Cenu převzala Joanna a Christopher Skonieczni pro rozhlasové show "Malý Polka s Staffelde", vydané polským Radio Szczecin. Vítězové obdrželi peněžní ceny – na 5000 euro.[http://www.polsko-niemiecka-nagroda-dziennikarska.pl/c296,zwyciezcy_2015.html]

Další den, druhá část semináře, takže si mohl zúčastnit dvou workshopů, a po obědě v restauraci hradu v renesančním zámku Pomeranian Dukes 'jsme měli plavbu na Odře / Peene Quenn přístav Štětín.

Musím zdůraznit,, že jak podstatnou část a “Kulturní” stabilní na vysoké úrovni, organizačně velmi úspěšný podnik. Byla to také příležitost se dostat do trochu znát bližší Štětín, kterou zatím jen řídil.

První den, Část první:

[wptf id=”8″]

První den, Část druhá:

[wptf id=”9″]

Druhý den:

[wptf id=”10″]

Ryszard Kopeć nie żyje.

13 Květen 2015ART, FLASH, OSTATNÍAndrew Małyszko

Siódmego maja zmarł nasz kolega, Rysiu Kopeć. Człowiek – historia naszego Stowarzyszenia.

Rycha poznałem chyba w czasach studenckich – od kilku lat pasjonowałem się fotografią, i dojrzałem do jakiejś aktywności zorganizowanej. Nie pamiętam jak (internetu wtedy nie było) znalazłem w okolicy klub fotograficzny przy spółdzielni mieszkaniowej. Poszedłem i tak się zaczęło.

Luzak, żartowniś, świetny kompan i facet z dużym talentem – fotografował jakby od niechcenia, nonszalancko… a zdjęcia były świetne. Był duszą towarzystwa, mimo kilku lat różnicy (w moim wieku to mogło mieć znaczenie, byłem szczawem) nie tylko, że nie było dystansu, ale rychle jsme se spřátelili. Dostal mě do WTF (teď DSAFiTA), venkovní výlety – včetně slavného Open Air Nude. Jeho úžasná diaporama vyrobená společně s Kazi Kwiatkowskim, trochu pro společnost (setkání v Lubině), a hned vyhrát řadu soutěží. Portrétní skupina působící v Oleśnici s Arturem Balińskim. Díky němu jsem poznal spoustu skvělých lidí, fotografy a modelky.

Král rychlosti ohně – dokázal natočit svitek filmu za pár sekund, aniž by se zastavil a řekl další anekdotu.

Společně jsme využívali jeho ateliér v suterénu bloku, kde bydlel. Dělali jsme černobílé zvětšeniny a nepodařilo se nám dosáhnout správného kontrastu. Navzdory kontrastním papírům se fotografie ukázaly nevýrazné – Nastavení kondenzátoru nepomohlo, výměna žárovky ve zvětšovacím přístroji. Podezření padlo na elektrický ohřívač, vyzařující mírnou červenou záři, jeho vypnutí však nepomohlo. Oba jsme měli spoustu zkušeností a nevěděli jsme, co to způsobilo. Jednoho dne, Nepamatuji si proč, vyměnili jsme čočku na zvětšovačce a pak jsme si všimli, že se čočky oddělily a to způsobilo rozmazaný efekt… Taková dobrodružství sbližují muže.

V letech 1982-1985 Ryszard Kopeć působil jako prezident našeho sdružení (pak Wrocławská fotografická společnost). Byl aktivní a kreativní.

Uvidíme se později, Rysiu…

Andrzej Małyszko

Rysiek dál “plán” rekonstrukce sídla spolku

Ryszard Kopec, Mariusz Przygoda a Miłka Kamieńska, Wójtowice 2012.

Ryszard Kopec, Wójtowice 2012.

Pár fotek z pohřbu (fot. Mariuszovo dobrodružství)

Jubilejní výstava „Pět let organizace světové soutěže – Víra a věrní tomuto světu“ ve Veřejné městské knihovně v Piekary Śląskie (vztah)

13 Květen 2015OSTATNÍAndrew Małyszko

8 maja w Galerii Publicznej Bibliotece Miejskiej w Piekarach Śląskich otworzyliśmy Wystawę Jubileuszową „Pięć Lat Organizacji Światowego Konkursu – Wiary i Wierni Tego Świata”

Selfie – Autoportret współczesnego człowieka

25 Dubna 2015ART, FLASH, OSTATNÍAndrew Małyszko

„Selfie” to moda na robienie sobie samemu zdjęcia za pomocą telefonu komórkowego trzymanego w wyciągniętej dłoni, najczęściej w celu późniejszego umieszczenia go na serwisach społecznościowych. Taka forma portretu ma wielu zwolenników, ale też spotykane są negatywne opinie na ten temat.

Sama sztuka portretu ma bardzo bogatą historię, sięgającą czasów starożytnych. Przez wiele wieków portret rozwijał się w różnych formach, jednakże najbardziej popularny stał się wraz z upowszechnieniem sztuki fotograficznej. Obecnie portrety fotograficzne spotykamy niemal na każdym kroku: od albumów rodzinnych, poprzez uliczne billboardy reklamowe, aż do „selfie”. Skąd wzięła się ta popularność robienia sobie portretu? Portretujemy się z chęci uwiecznienia naszej osoby, na pamiątkę, w ważnych dla nas chwilach lub całkiem przypadkowych momentach… Ponadto mogą one być wykonywane niemal wszędzie: na wolnym powietrzu, w domu, kawiarni, czy w atelier.
Dlatego „Selfie” to też dokument, swoiste świadectwo współczesnego życia. Tego, jak jesteśmy ubrani, uczesani, jak się czujemy. Także naszego dystansu i sarkazmu. Świadectwem bycia w łóżku, w kuchni, w toalecie, w windzie. W skrajnych przypadkach sposób fotografowania się ze wszystkim, co się rusza lub ze wszystkimi, których się spotyka. Czyli naturalna reakcja na czasy, w których żyjemy.

Robiąc dziś swój autoportret, nie musimy starać się maskować faktu, że to my sami trzymamy aparat. Często podkreślenie tej samodzielności sprawia, że zdjęcie jest bardziej szczere. Technika także nie jest najważniejsza. Przy robieniu „selfie” raczej staje się ważniejsza strategia, jakimi ludzie chcą pokazać się światu, jakie otaczają ich rekwizyty (podkreślą w ten sposób stosunek do życia) oraz wymowa tła zdjęcia.

Po drugiej stronie lustra (obiektywu)

Jesteśmy świadkami przekraczania granicy miedzy tradycyjną formą robienia zdjęć, zarezerwowaną dla profesjonalnych fotografów, a łatwością i szybkością ukazania swojego zewnętrznego obrazu, a czasem też cech osobowości. To, co było zarezerwowane dla wybranych, dziś jest powszechnie dostępne. Po trosze więc wszyscy jesteśmy artystami. Są osoby, które codziennie na nowo stwarzają samego siebie, a my, mając konto na portalach społecznościowych, jesteśmy dopuszczeni do ich świata, przyglądając się kulisom ich życia. W sposób masowy dostępujemy tajemnicy: z bliska oglądamy ścianki, wystudiowane uśmiechy i zastygłe pozy, otoczenie, rodziny i znajomych, fałdki, zmarszczki, kurze łapki, aż wreszcie – sytuacje życiowe, w których znaleźli się autorzy „selfie”.

Fenomen „selfie” wpisuje się w nurt, który daje poczucie wolności, samodzielności: sami się leczymy, sami najlepiej wszystko wiemy, sami kreujemy swoją osobę i sami robimy sobie autoportret, bo chcemy poczuć się dobrze sami ze sobą. Jest to atrakcyjne dla osób, które dążą do samowystarczalności. W „selfie” jesteśmy wszyscy artystami i celebrytami na miarę swojego życia.

Joanna Motylska Komsta

Autorka zdjęć: Joanna Motylska-Komsta, „fotoreporter ulotnych chwil i emocji” – tak siebie określa, z wykształcenia socjolog, autorka wielu wystaw indywidualnych,liczne udziały w wystawach zbiorowych i konkursach fotograficznych, członkini Dolnośląskiego Stowarzyszenia Artystów Fotografików i Twórców Audiowizualnych ( DSAFiTA), stały współpracownik magazynu fotograficznego „OBSCURA”

W fotografii, którą jest jej pasją, zwykłe przedmioty zamienia w nowe byty, wyzwalając w ten sposób kreatywność odbiorcy. Prezentowane fotografie pozwalają odbiorcy ujrzeć nieoczekiwane konteksty tego wszystkiego, co niezauważalne i nieistotne.

O autorce Zbigniew Stokłosa – redaktor naczelny „OBSCURA”