PHOTOKINA 2016 – NEJVĚTŠÍ FOTOVELETRH V EVROPĚ

PHOTOKINA 20-25 Září 2016, Kolonia, Niemcy_IMG8123

Największe w Europie i wiodące w świecie targi branży fotograficznej. Co dwa lata odbywają się w Kolonii w Niemczech. Spotkasz tam nie tylko wszystkich liczących się producentów branży foto, ale sporo firm z Azji, specjalizujących się głównie w akcesoriach. Targom towarzyszą konferencje, gale nagród, wydarzenia artystyczne i kulturalne. Jeden dzień to za mało aby wszystko zobaczyć, dlatego redakcja Obscury rezerwuje sobie na Photokinę cały tydzień. Samozřejmě, w rezultacie będziecie mogli zobaczyć obszerne reportaże fotograficzne, które dają w miarę pełny obraz targów.

Ale póki co, wspomnienia sprzed dwóch lat.

http://gallblogonim.blogspot.com/2014/10/photokina-2014-competitions-awards.html

http://gallblogonim.blogspot.com/2014/11/photokina-2014-exhibitors.html

http://gallblogonim.blogspot.com/2014/10/photokina-2014-kolonia-niemcy.html

http://gallblogonim.blogspot.com/2014/11/photokina-2014-community-v1.html

http://gallblogonim.blogspot.com/2014/11/photokina-2014-events.html

Redakcja

Katmandu. Zdjęcia przed końcem świata

Fotografia nie jedno ma imię. Kolorowa i czarno-biała, portretowa i krajobrazowa, reporterska i studyjna, czysta sztuka lub zaangażowana społecznie. I wreszcie, dobra albo zła.

Dzisiaj i dobra i zaangażowana. Dwie panie, fotografujące podróżniczki, Elżbieta Targońska i Magda Wallner zaprezentowały fotografie z Katmandu, Nepal. Portrety, sceny rodzajowe, życie codzienne, zabytkiżycie miasta zamknięte w obrazy fotograficzne

Wernisaż odbył się dokładnie w pierwszą rocznicę tragicznego trzęsienia ziemi. 25 Dubna 2015 roku Nepal nawiedziło trzęsienie ziemi o sile 7,8 stopni w skali Richtera. Śmierć poniosło ok. 10 000 ludzi, mieszkańcy utracili domy, zniszczeniu uległy cenne zabytki, infrastruktura… Na zdjęciach widzimy Katmandu sprzed kataklizmu, to świat, którego w dużej części już nie ma.

[wptf id=”18″]

Katmandu. Zdjęcia przed końcem świata”

25 Dubna 2016 r, w rocznicę tragicznego trzęsienia ziemi w Nepalu w Galerii Wnętrz Domar odbył się niezwykły wernisaż fotografii Elżbiety Targońskiej i Magdy Wallner.

Výstava, prezentowana do końca maja, obejmowała 32 obrazy, fotograficzny zapis podróży do Katmandu, opis jego codzienności i historii, wrażliwy obraz Nepalu w jego wielowątkowej krasie, Nepalu jeszcze nieświadomego zagrożenia, które go czeka.

Podczas wernisażu uczestnicy nie tylko poznali opowieści autorek o podróży po Nepalu, ale także historię realnej pomocy Nepalczykom i walki ze skutkami żywiołu, o których barwnie opowiedział dziennikarz telewizyjny i wykładowca Sławek Matczak z Fundacji Mała Polska w Nepalu, który kilka razy był w Himalajach. Można było zasmakować potraw kuchni nepalskiej i wsłuchać się w koncert mis tybetańskich.

Ale najważniejszym punktem programu była charytatywna aukcja prac oraz możliwość zakupu pocztówek-cegiełek, z których dochód przeznaczony został na wyposażenie Domku Doktora czyli przychodni w małej wiosce Dumre k. Katmandu, która najbardziej ucierpiała podczas trzęsienia ziemi. W Domku Doktora lekarze wolontariusze z Polski bezpłatnie udzielają porad i leczą mieszkańców. [materiały prasowe]

[wptf id=”19″]

METRO by Ignacy50

Wystawa METRO by Ignacy50 prezentowana Galerii Teatru KOREZ w Katowicach, Plac Sejmu Śląskiego 2, do końca czerwca 2016.

Jak to się zaczęło?

Jak dla wielu z mojego pokolenia – Komunia i pierwszy aparat – w moim przypadku nie najgorszy FED – 4 (radziecka kopia aparatu Leica), pierwszy film zrobiony bez zdejmowania osłony z obiektywui jakoś poszło.

Kamień milowy to kurs fotograficzny zorganizowany przez ZHP pod egidą Świata Młodych – pierwsze zamieszczone zdjęcia, duma itd. I dziesiątki godzin w ciemni, które potem doprowadzą do zerwania z fotografią. Ale póki co zaczyna w plecaku uwierać buława Wielkiego Twórcy.

Przez kilka lat bezskutecznie próbuję sił na egzaminie na Wydział Operatorski łódzkiej Filmówki. Zamiast na studia trafiam do Studium policealnego w Katowicach. Wtedy to już jestem „zawodowcem” – próby zadziwienia świata, a na co dzień – śluby i kolejne godziny w atmosferze nasyconej TSS. Dochodzi do tego, że gdy tylko wchodzę do ciemni – nawet na stopach mam bąble…

Następuje to, co dziś nazywamy „wypaleniem” i fotografia odchodzi zupełnie na bok, aż znika.

Powraca po wielu latach – zaczynam pracę w reklamie – jestem znowu w studio, ale jako stylista, wymyślacz, chodzę po obrzeżach fotografii.

7 lat temu – na moich pięćdziesiątych urodzinachgoście oglądają w ogrodzie duże zdjęcia, opowieść z Pragi. Jakiś czas wcześniej kupuję cyfrowego Nikona D40 – wypoczynkowa podróż do Toskanii zamienia się w nieustanne fotografowanie, jakby ktoś coś odkorkował.

Poznany architekt wnętrz kupuje trochę zdjęć… i to już jest powrót. Pojawia się Ignacy50, potem świadomość, że fotografia cyfrowa to zupełnie coś innego niż tamta z której wyrosłem.

Pracuję coraz więcej, już pełną klatką. Coraz więcej wyjazdów, fotografie. Godziny przy poznawaniu Lightroomarośnie na powrót świadomość narzędzia. Z wyjazdów przywożę coraz więcej historii opowiadanych obiektywem niż tego, po co pojechałem – czyli motywów do fototapet etc.

Zaczyna powstawać NOTATNIK Z FOTOGRAFIĄ…..

Ciągnie mnie do dużych miast, a tam jest Metro. Tłum, bliskość, różnorodność, kilometry korytarzy i motyw za motywem. Zaczynam fotografować – nie ja pierwszy i pewnie nie ostatni staram się zobrazować atmosferę podziemnych korytarzy. Pierwsze zdjęcia mają datę 2008 – ostatnie z Amsterdamu 2016.

A jakaś anegdota ?

No jest… Prawdziwym powodem powstania przedsięwzięcia o tytule „METRO by Ignacy50” jest przypadkowa wizyta w Teatrze Elektrycznym w Skoczowie. Co to za miejsce? Efekt zwycięstwa Kultury nad komercją. Stare kino z roku 1913 przetrwało i odżyło. Na zewnątrz budynek wyremontowano zgodnie z wymogami Konserwatora, by w środku urządzić nowoczesną salę kinową na 100 miejsc. Powstało wspaniałe miejsce z poszanowaniem tradycji – zostawiono nazwę z początku XX wieku i … nie sprzedaje się tu kukurydzy. Ale prawdziwa perła to super nowoczesny projektor. Gdy po krótkiej rozmowie rzuciliśmy na ekran kilka moich zdjęć – byłem ugotowany. Musze tu coś zrobić. Kolejny „ wieczór z fotografią” znalazł swoje miejsce (wieczory z fotografią organizujemy z Żoną od kilku lat – fotografia jest pretekstem do spotkań i rozmów – po prostu).

Miejsce było, wynajęte niedrogo – zrobię pokaz zdjęć. Uwierzcie mi – 8 x 4,5 m to format znakomity do oglądania. Tylko co pokazać ?

I tak powstał fotocast. Musiał wypełnić wieczór. Gdy okazało się, że w Sali jest także znakomite nagłośnienie – zacząłem myśleć o muzyce. 272 fotografie, zmontowane w blisko 20 minutowy pokaz uświetnił muzyką młody, bielski kompozytor DOMINIK WAWAK.

Była sala, był pomysł na wieczór … to prawdziwa przyczyna powstania fotocastu.

Tamtego wieczoru wypełniliśmy całą salę (do rodziny należało tylko kilkunastu widzów) – prócz METRA pokazaliśmy dokument o święcie zmarłych w Meksykujego autorka to Mira Bernardes Rusin.

Od zmontowanych w ciąg obrazów fotografii było blisko do pomysłu na album i wystawę.

Nie ma sensu opisywać tego co już napisane i graficznie oprawione. 50 plansz mojej opowieści o metrze, które tworzą wystawę w katowickiej Galerii Teatru KOREZ to w zasadzie 50 stron albumu.

  1. Grafika to dzieło bielskiego projektanta MARKA KLIMKA. Fotografie zrobiłem ja, a ponieważ jestem strasznym „ gadaczem”, to wewnętrzny imperatyw twórczy (co by to nie znaczyło) kazał mi napisać do zdjęć teksty. Zakładany format to 50 x 50 cm, istnieje 1 egzemplarz wydrukowany, a reszta … jak to dzisiaj – w sieci.

Gdybym od tego Feda począwszy nie przerwał fotografowania – może to inni pisaliby o mnie. A może nie? Za to teraz udowadniam, że prawdziwe życie zaczyna się po 50-tce – twórcze też.

Ignacy Cembrzyński, czerwiec 2016

Autor łączy pasję fotograficzną z własnym biznesem. Prowadzisklep z fotografią”:

Sklep z Fotografią powstał wskutek inspiracji przywiezionej ze Sztokholmu. Zobaczyliśmy tam na jednej z wąskich uliczek Gamla Stan sklep ze zdjęciami, który nie odpowiadał definicjiGalerii”. Sprzedawano tam fotografię typuvintagew bardzo różnorodnych postaciach. Od reprodukcji na pudełku zapałek, podkładce pod piwo czy makatce, aż do plakatu, fotografii w passe-partout, na dużych powiększeniach oprawionych w ramy skończywszy.

Postanowiliśmy spróbować na naszym rynkuoczywiście biorąc pod uwagę nasze możliwości. Nazwa nasunęła się samaskoro nie galeria tosklep z fotografią”. Naszym mottem, czy też reklamowym baseline jest hasło: Ozdabiamy Wnętrza. Oczywiście najłatwiej sprawdzić co robimy na stronie www.sklepzfotografia.pl czy też na FB. Krótkoproponujemy wprowadzenie fotografii do wnętrz w bardzo różnorodnych formach (poza fotografią kolekcjonerską, tym zajmujemy się bardzo rzadko), na tworzywach sztucznych, płótnie, folii czy w formie fototapety bądź plakatu. Zdarzało nam się drukować podłogi oraz sufity czy też fotografie naprawdę wielkoformatowenajwiększe powiększenie z mojej klatki to 8 x 6 m, zajęło całą ścianę w dwukondygnacyjnym pomieszczeniu pewnego domu.

Od innych wyróżnia nas połączenie mojej wiedzy o poligrafii wielkoformatowej i fotografii oraz handlowointernetowe doświadczenie mojej Żony. Do dyspozycji naszych Klientów są moje fotografie lub ich własne. Współpracujemy z coraz większą ilością projektantów wnętrzto nasz wymarzony Klient.

Gdzieś nahoryzoncie zdarzeńmamy plany galeryjne, ale to przyszłość. Na razie utrzymujemy się na rynku już prawie 6 léta, co uznajemy za sukces.

Zdjęcia pochodzą z wystawyMETRO by Ignacy50”, zobacz także https://issuu.com/ignacy50/docs/metro_by_ignacy50_photobook

[wptf id=”16″]

Reportażowa fotografie – úvahy o příležitosti Rally starých automobilů MOTOCLASSIC Castle Topacz

Atraktivní akce táhnout davy, mnozí z nich mají fotografické vybavení. Pojďme si o tom promluvit, jak fotografovat tyto události, že materiál má hodnotu reportáže, a on byl nejen “Neděle” suvenýr…

Reportáž je týmová hra – velmi dobrá zpráva může sestávat z alespoň dobré fotky, skvělý jednu fotografii nedělá, se sbírkou obrazů v průměru dávají dobré pokrytí, a jeden špatný obraz je schopen zničit dobrou celek.

Feature tento příběh – Tam musí být nějaký příběh. Samozřejmě, že příběh, více či méně. Pokrytí akce je příběh méně, Měla by však být přijata dramatická skica. Pokud je to otevření umění, Můžete říct, podle data: přicházejí první hosté, otevře – někteří “řeč” a prezentace autorů, návštěvníci vidět výstavu, Skupinové diskuse, scény, Některé Vystavená umělecká díla (ale bez nadsázky, nie do Katalogu). Můžete se zaměřit na umělce, a to, co se děje kolem něj; nebo rozdělené do kapitol: umělci a úředníci, diváci sledují výstavu, Shutter morální a trivia… Existuje mnoho možností, nemusíte vědět, kdy se rozhodnete, pojďme bohatý materiál, který později mít z čeho vybírat.
Pořizování snímků z koncertu, hrdina je obvykle tým, a on se věnovat nejvíce pozornosti – Pamatujte však,, snadno nudit mnoha obrazy jednoho týmu, často z jednoho místa. Nechte se o různých plánů, fotografujmy publikum, zajímavé postavy a chování. A pokud se vám podaří jít do zákulisí po show, máme šanci zachytit “zákulisí”.

MOTOCLASSIC Castle Topacz tento venkovní setkání starých a nových vozů. Událost přitahuje davy návštěvníků – nakonec jsme všichni milují motorismus. Myslím si, že, že největší chybou by bylo, aby střílet pouze vozidla, bez ohledu na to, jak staré nebo luxus, který jim. Pokud se chceme ukázat i ty, galerie by být stovky a téměř nikdo obejrzałby je všechny. Samozřejmě fotografujmy exponáty, a to v hojné míře, ale pojďme se snažit konkurovat photography kariérou – nemáme šanci fotit reklamy. Pokusme se najít vlastní cestu vyprávění, Standardní uznání Vyplňte podrobnosti, neobvyklý pohled, operujmy hloubka ostrosti, Pozorovací úhel. Nevyhýbejte sztafażu, Často mění image.
Ale také fotografujmy lidí, některé zajímavé postavy, scény. Někdy je to někdo zvědavě oblečená, jindy fronty pro nápoje nebo dítě v legrační póze. Nebojte se kontaktovat fotografoval – někdy si nevšimnete, oni jsou fotografoval, Jindy skwitują úsměvem (důležitý, nebýt napjatá, by měl úsměv jako první), a někdy může trvat hru, zapozują, Mluví nebo požádat o šíření snímků. Musíte být otevřený… Pokud někdo nechce – to nemá smysl, aby se zasadila, Omlouváme se a rezignovat (ledaže tematické hodnotě hříchu, pak budete muset pokusit, nicméně, se vyfotit, ale diskrétně, rvačka míjela účinkem). Pro takový velký a široký událost by měla dvakrát oslavovat, Prvním z nich je není všechno upozornění, a navíc lze single bypass provedeno s jedním optikou (standardní zoom – v mém případě Tamron 17-50 2.8), a jeden od druhého (a – Samyang 8mm f3 5 ae rybí oko pro změnu značky Pentax 135 2.5), což šetří konstantní čočky Vyměňte.
MOTOCLASSIC událost, jako by tam není opravdu chronologie – spousta věcí se děje současně na mnoha místech, bez ohledu na to, když přijde – Vidíte téměř vše. No lineární vyprávění, Takže budete muset hledat jiné klíč k vyprávění. To může stavět Zpráva sekce (starých aut, nový, publikum, Další zajímavosti…), a můžete kombinovat témata, tak, že se střídají s? Volba není vždy snadné.

Výtěžek je bohatá, tak se určitě zkontrolovat, a zahodit co nejvíce, v první řadě obrázků neúspěšných – ohnisko, špatně zarámovaných (zkuste oříznout ve fázi pořízení fotografie, rámování ve finále, dokonce s vysokým rozlišením by měl být poslední možnost, ne až po máme několik objektivů, Pak se něco oříznout), zda takové vrtání, Nikdy jsem se používat – příliš intimní, fotografoval v rozhodně nevýhodných podmínek; nejsme paparazzi. To také odstraňuje duplicitní fotografie, i když všichni vypadali skvěle, Tyto odejít, který se zdá být nejlepší – jiní nikdy užitečné. A tak bude hodně fotek.

Dalším krokem je výběr scénář a předběžný výběr fotografií pro zpracování. Tištěné zprávy obsahují několik – více fotografií. Na internetu, takže není třeba omezit – jak sítě a sledování vydržet více. Ale vždy pamatovat, že částka neznamená, že kvalitu a dokonce i nejlepší fotografie ve velkém množství únavy – v případě, že materiál je rozsáhlá a stojí za to ukazovat, to může být rozdělen do několika částí, np. každá část trochu něco jiného.
Publikace na internetu, zejména těch Hlášení, Nevyžadují zacházení jako katalogů nebo výstavy. Nemá smysl, aby vystavit v plném rozlišení – Nestačí, že těžko někdo bude v pozorování, je to stále vystavují pirátství a zneužívání našeho duševního vlastnictví, například prostřednictvím použití publikací bez našeho souhlasu. S velikostí dnešních monitorů 1024 pixely dlouhá strana dost. Kromě změny velikosti, musíme napravit – kde jsou mírně přeexponované nebo podexponované (těžší opravit podexponování) jas, vyvážení bílé a další drobné nedostatky. Snímky s velkými vadami jsme již nemají – Hodili jsme je dříve.
Většina programů pro rozvoj / zpracování digitálních obrazů má potenciál pro těchto úprav a dávkové úlohy (dávka) – nebo více fotografií najednou.

Vždycky jsem fotografovat ve formátu RAW, vůle, Nejdříve jsem dost velká paměťová karta, a na druhém místě RAW poskytuje úplné možnosti zpracování. Není problém ani sledování nebo předvýběr, nebo i jednoduchá příprava – volný program IrfanView + pluginy podporuje prakticky všechny obrazové formáty.

Po předběžném výběru a uspořádání obrazů v pořadí vybraného scénáře postupu pro výběr znovu. Podívejme se materiál, se snaží vypadat z pohledu čtečky. Pojďme odstranit snímky, jako je, Není celkem odpovídající, odchyluje technicky nebo klima, který by mohl porušovat je někdo jasně dobrý. To nestojí za publikování fotografií “reklama” – nakonec nikdo nebudeme platit za to. Skorygujmy objednávka, takže naše mysl byla jasná a čitelná. A nakonec (Obecně zbožné přání) prosme názor někdo, koho znám.

A nyní několik příkladů MOTOCLASSIC hradu Topacz:

Organizace Obsah

Motoclassic15082015019

Vozidla – různé záběry (celý, podrobnosti, perspektiva…)

Motoclassic15082015208 Motoclassic15082015001 Motoclassic15082015012 Motoclassic15082015107 Motoclassic15082015130

scény, hostesky…

Motoclassic15082015318 Motoclassic15082015020 Motoclassic15082015021 Motoclassic15082015025 Motoclassic15082015302

Doprovodné atrakce

Motoclassic15082015308 Motoclassic15082015081 Motoclassic15082015086 Motoclassic15082015089

Více fotografií zde (a nečekejte, že všechno, co jsem napsal výše, je použitelná v mém zpravodajství – to je snadná manipulace…): http://gallblogonim.blogspot.com/2015/08/motoclassic-zamek-topacz-wrocaw-15.html

 

 

 

“S nejistotou v nejistotě” vernisáž výstavy v Domě románského

Dolní Slezsko Fotografie Center je agentura Centra kultury a umění ve Wroclawi. Nachází se v historickém domě dívek Trzebnickie, nejstarší obytná budova ve Vratislavi s 1208 rok.

S laskavým svolením Národního muzea. M.K. Čiurlionis Kaunas Dolního Slezska Fotografie Center je dokončena fotokopie originálu 76 fotografie, ukazuje každodenní život uprchlíků ve Vilniusu v pozdní 1939 já 1940 rok. Fotografie jsou zvěčněn Litvy, Poláci a Židé.

Boleslaw a Edmund Zdanowscy “S nejistotou v nejistotě: váleční uprchlíci v Litvě během druhé světové války” – 6.08-26.09.2015

“S nejistotou v nejistotě: Válečných uprchlíků v Litvě během druhé světové války

V 2014 Uplynul rok 75 let poté, po útoku nacistického Německa na Polsko 1 Září 1939 Litva byla zaplavena davy uprchlíků - civilisté a vojáci internovány Polish. O něco později, Říjen 1939 rok, také přišel obyvatelé Německa a Sovětského svazu, Jsou nuceni tam úřady opustit svou zemi.
Tyto události byly velkou výzvou pro vládu Litevské republiky, protože krátce po znovunabytí Vilnius (10 Říjen 1939 rok) už museli vyřešit mnoho problémů spojených s přijetím nově příchozích, m.in. Zabezpečení, Registrace, Ubytování, nástup, přidělení povolenek, poskytování zdravotnických služeb, péče o sirotky, vzdělávání a další. Podle odhadů litevského Červeného kříže 2 Prosince 1939 bylo registrováno 18311 příjezdy: 3273 Litevci, 7728 Poláci, 6860 Židé, a v polovině ledna 1940 ročník těchto osob v Litvě údajně již 34 939: 4173 Litevci, 17297 Poláci, Bělorusové, Rusové a 13469 Židé.
Odbor Fototeka a dokumentace Národního muzea umění. M. K. Čiurlionis má unikátní sbírku 76 fotografie. S cílem upozornit na to, že muzeum připravilo výstavu s názvem "Z nejistoty v nejistotě: váleční uprchlíci v Litvě během druhé světové války ", uprchlíci představují současný každodenní život, silně poznamenány stigmatem složitých mezinárodních vztahů, které ozvěny rezonovat k tomuto dni.
Atmosféra ve Vilniusu na konci 1939 - Na začátku roku 1940 byl zvěčněn ve vašich fotografií, Edmund (1905-1984) a Boleslaw (Cut-Kelpšaitė, 1908-1982) Zdanowscy, který v 1945 Oni byli repatriován do Gdyně. Dcera známého fotografa Janina Tallat-Kelpšienė, vyrůstal v Kaunas, On přišel do Vilniusu studovat po boku význačných polských a litevských fotografem John Bułhak (1876-1950), tam také byl, ženili Edmund Zdanowski - studenta a spolupracovníkem mistra sám.
Zdanowscy zavázala provést tuto misi na požádání pomoc Společnost Wileńszczyźnie (Společnost podpory Vilnius regionu). Každá fotografie je označen konkávní otisk (E.B.ZDANAUSKAI / VILNIUS), na zadní straně nese razítkem Zdanowskich (A. Ir B. Zdanauskai / FOTO - Vilnius / Vilnius, g-VE 25 b. 5) a lepené kus papíru s tištěným evokující popisu předloženého obrazu, připravený zástupce společnosti. Jak samotné fotografie, a připomínky jsou cenným ikonografickým zdrojem znalostí o každodenním životě zůstává ve stínu historických událostí 1939 rok, odrážející sociální, Sociální, kulturní a emocionální a psychologické aspekty života uprchlíků ve Vilniusu.
Výstava zve věnovat pozornost univerzální hodnoty, uznat význam organizačních a sociálních sdruženích, jako je Červený kříž, Charitativní společnost litevský Vilnius (Vilnius Litevská Charitativní společnost), Výbor Ženská Assistance (Výbor Care Dámská) i dovnitř., který kreslil pomocnou ruku lidem postiženým katastrofami války.
Plus sbírka historických a dokumentárních fotografií Zdanowskich byl poprvé představen v Národním muzeu umění. M. K. Čiurlionis Kaunas na 6 XI 2014 - 18 Já 2015. Fotografie jsou zvěčněn Litvy, Poláci a Židé. Jeden by rád věřil, že většina uprchlíků přežilo válečné vřavě a - přežit Litva - začal nový život ve své domovské zemi, nebo za jejími hranicemi.
Setkání s historií prostřednictvím fotografií vyvolává nejrůznější pocity. Protože mnoho obrazů jsou prezentovány děti různých věkových kategorií, snad se najdou lidé u starších osob, že - vděčný za dar dlouhého života - rozpoznat na fotografiích sebe nebo své blízké.
(...) Průměrná velikost je autentické fotografie 11,6 x 17,7 cm.”
Kurátor výstavy Vaida Sirvydaitė-Rakutienė [Tiskové materiály http Okis://www.okis.pl/site/dla_mediow/n/1/n/1.html]

Výstavu zahájil ředitel Dolnoslezského centrum fotografie – Jan Bortkiewicz, Ředitel Národního muzea umění v Kaunasu – Mnoho Osvaldas oraz radcy – Ministr v Velvyslanectví Litevské republiky v Polsku – Dr. Audrius Alexander Žulys.

DomekRomanski12082015102

DomekRomanski12082015002 DomekRomanski12082015003 DomekRomanski12082015004 DomekRomanski12082015005 DomekRomanski12082015006 DomekRomanski12082015007 DomekRomanski12082015008 DomekRomanski12082015009 DomekRomanski12082015011 DomekRomanski12082015012 DomekRomanski12082015013 DomekRomanski12082015014 DomekRomanski12082015015 DomekRomanski12082015021 DomekRomanski12082015022 DomekRomanski12082015023 DomekRomanski12082015001DomekRomanski12082015024

DomekRomanski12082015026 DomekRomanski12082015027 DomekRomanski12082015028 DomekRomanski12082015029 DomekRomanski12082015031 DomekRomanski12082015034 DomekRomanski12082015038 DomekRomanski12082015040 DomekRomanski12082015042 DomekRomanski12082015044 DomekRomanski12082015045 DomekRomanski12082015046 DomekRomanski12082015047 DomekRomanski12082015048 DomekRomanski12082015049 DomekRomanski12082015050 DomekRomanski12082015051 DomekRomanski12082015052 DomekRomanski12082015053 DomekRomanski12082015054 DomekRomanski12082015057 DomekRomanski12082015058 DomekRomanski12082015059 DomekRomanski12082015060 DomekRomanski12082015061 DomekRomanski12082015062 DomekRomanski12082015063 DomekRomanski12082015064 DomekRomanski12082015065 DomekRomanski12082015066 DomekRomanski12082015067 DomekRomanski12082015068 DomekRomanski12082015070 DomekRomanski12082015071 DomekRomanski12082015072 DomekRomanski12082015076 DomekRomanski12082015078 DomekRomanski12082015079 DomekRomanski12082015080 DomekRomanski12082015082 DomekRomanski12082015085 DomekRomanski12082015086 DomekRomanski12082015087 DomekRomanski12082015088 DomekRomanski12082015089 DomekRomanski12082015090 DomekRomanski12082015092 DomekRomanski12082015094 DomekRomanski12082015096 DomekRomanski12082015097 DomekRomanski12082015098 DomekRomanski12082015099 DomekRomanski12082015100 DomekRomanski12082015101

 

Vernisáž výstavy fotografií "Pět let globální organizace soutěže - Víra a věřící na světě" – minirelacja

Ve spolupráci s Domem polské kultury ve Vilniusu, v den 30 Červenec 2015 r na 17,00 Otevřeli jsme fotografickou výstavu "pět let globálního organizace soutěže - víru a věřící na světě"

Na více než 200 fotografie ukázal reprezentativní část sbírky jsme získali v rámci 5 let na organizaci soutěže. Prostorné interiéry galerie Polská kultura domu můžete vidět různé projevy náboženství kolem svět vypadat fotografy.

Díky pohostinnosti polského kulturního domu potřetí navštívíme Vilnius, Tentokrát jsme otevřeli "Pět let globální organizace soutěže - víru a věřící na světě". Níže, několik fotografií z vernisáže.

_AMA1101-1 _AMA1102-1 _AMA1103-1 _AMA1107-1 _AMA1109-1 _AMA1110-1 _AMA1112-1 _AMA1114-1 _AMA1117-1 _AMA1118-1 _AMA1119-1 _AMA1120 _AMA1121 _AMA1122 _AMA1123 _AMA1124 _AMA1126 _AMA1128 _AMA1129 _AMA1131 _AMA1132 _AMA1134 _AMA1135 _AMA1136 _AMA1137 _AMA1138 _AMA1139 _AMA1140 _AMA1141 _AMA1142 _AMA1144 _AMA1145 _AMA1146 _AMA1151 _AMA1152 _AMA1153 _AMA1154 _AMA1155 _AMA1156 _AMA1157 _AMA1158 _AMA1159 _AMA1162 _AMA1163

Wroclaw – Biografický venkovní expozice věnovaná Witold Romer

Z 03 Srpen 2015 ve Vratislavi trhu budete mít možnost vidět výstavu pod širým nebem s názvem biografii. “Witold Romer - vědec a umělec”. To ukazuje zájem o vědecké a umělecké fotografa a chemika ve Vratislavi a osob a míst spojených s historií svého života.

Je organizován Centrem “Paměť a budoucnost”, a připravil ji Barbara Romer a Adam sobotu.

Witold Romer (ur. 14 Červenec 1900 Lviv, d. 19 Dubna 1967 Wroclaw) - Polský chemický inženýr, Profesor Technické univerzity v Vratislav fototechniku. Umělec fotograf, Mezinárodní federace fotografického umění byl vyznamenán Excellence FIAP Honoraire (HonEFIAP).[https://pl.wikipedia.org/wiki/Witold_Romer]

http://photos.geni.com/p13/0a/37/b2/1c/5344483970047bb7/witold_romer_medium.jpg
[http://www.geni.com/people/Witold-Romer/6000000015093973557]

Vernisáž výstavy fotografií “Pět let globální organizace pro hospodářskou soutěž – Víra a věřící na světě”

Srdečně Vás zveme na vernisáž výstavy fotografií “Pět let globální organizace pro hospodářskou soutěž – Víra a věřící na světě”, vybrané fotografická díla.

30 Červenec 2015 r., hod. 17:00
Výstava potrvá až do 22 Srpen 2015 r. Vstup zdarma

Viz také Polský dům ve Vilniusu

Zveme vás k návštěvě výstavy a setkání s organizátory,Polský dorazí na otevření dne 30 Červenec 2015 r na 17,00. Výstava bude otevřena v Galerii Domu polské kultury, ulica Naugarduko 76, Vilnius – Litva

Zveme vás k návštěvě výstavy a setkání s organizátory, kteří přijdou z polštiny při zahájení července 30, 2015 na 5 odpoledne.
Zveme vás k přečíst text fotografické výstavy v polském, Angličtina, Němčina a francouzština – jazyka stačí kliknout na odkaz.
Výstava bude otevřena v Galerii polského kulturního domu, Naugarduko Str. 76, Vilnius – Litva

Tekst1 Tekst2 Tekst3
tekst wiary i wierni po angielsku str.1
tekst do wiary i wierni po angielsku str.2

Edward Hartwig – “Hazy a barvy” výstava fotografií v zámku Ksiaz

O Hartwig, že každý slyšel, kdo léčit fotografii vážně. To je jeden z nejznámějších polských fotografů. Syn proslulého portrétisty, On vystavoval od počátku třicátých let devatenáctého století. Byl jedním z prvních, kteří se odtrhl od tradice bułhakowskiej, uvolňující fotografii nápadů Bułhak “věcná břemena” fotografie. Hartwig byl mimořádně všestranný umělec, Cvičil mnoho typů fotografování, krajina, fotografie figurální, reportáž… Oceněný, autor četných výstav a publikací.

Výstava “Hazy a barvy” ilustruje širokou škálu tvůrčích fotografa. Zjistíte krásná, Černá a bílá, a ještě impressionističtí krajiny a abstraktní, barevné fotografie z pozdního období kreativity.

[wptf id=”12″]

FOTOGRAFIE Zdzislaw Rynkiewicz

Joanna Motylska-Komsta

OBJEVOVAT poutavý příběh, ve fotografii Zdzisław Rynkiewicz

Každý aktuální snímek skrývá jeho poutavý příběh. Autor překvapí střeleckou techniku. Neustále vzbuzuje zájem o předmět a složení. Rozhovor s nestora polské Kamera Zdzisław Rynkiewicz.

JMK:
Lord tvůrčím způsobem seberealizace byl vinutí a hrbolaté. Před zcela oddanou Pan vlastního "ega" fotografování, dříve - mimo jiné - jste vzal Pána, aby práce reportérový film jako korespondent Oficiální Televize TVP Bialystok regionu. Proč jste pokračoval kariéru televizní reportér?
ZR:
Chcete-li nie ja, ani můj zaměstnavatel Polská televize, Oni odstoupil ze spolupráce se mnou. To bylo politické rozhodnutí přijaté v prvním tajemník provinčního výboru KSČ v Bialystoku. Pro "krytykanctwo". Takové přídomky v žargonu stranických aparátčíků odsoudil novináře, který měl odvahu provést kritické zpravodajství o místních caciques nešikovný vlády.
Vlastně, velmi zkušený nucený změna statusu TVP reportér, vybaven oficiální filmovou kamerou a novinářského průkazu Bell-Howell, status nezaměstnaného muže, vybaven vlastní značkou fotoaparátu Praktica, jako jediný nástroj placeného zaměstnání a vlkem "lístek". Cítil jsem se obzvlášť mě bolestně řez od násilného podnebí každodenních událostí hodné záznamu videosekvence fotoaparátu.
Podnebí, který se mi líbil a který jsem mobilizovány pro kreativní práci. Práce televizního reportéra dávala velkou spokojenost z toho, že člověk užitečný pro společnost. Samozřejmě, užitečným novinářská hledisko. Jsem se nestaral o stanovisko tečkou. můj novinářské práce ze strany výrobců hodnostářů. Pouze ratingu diváky a orgány dohledu s TVP mít vliv na výběr předmětu mých zpráv neznamená,, že jsem zanedbával svou podporu filmu důležitou z hlediska komunistické strany sedací koupele stranických. Mimo na, frekvence ukazuje na TVP zaslouží stranických aktivistů nesplnily očekávání stranického aparátu moci.
JMK:
Máte působivé umělecké výkony - Ocenění. Zúčastnil se více než Pan 150 Národní a mezinárodní fotografické výstavy. Ty byly uděleny, mimo jiné: Zlatý kříž za zásluhy, Bronzová medaile “Gloria Artis”. Ptám se tak málo zvráceně: Jak byste popsal svou práci někomu Photography, který nikdy neviděl?
ZR:
Jen málo fotografů jsou schopni živě vyjádřit své tvůrčí vize jako jak fotoaparátem a projevu kamery. Já nepatřím k nim. Dávám přednost vytvořit fotografii, než mluvit o fotografii. A tímto způsobem k dispozici pro mě, Snažím se projevit svůj citový vztah k fotografii jako umění. Jiné formy vyprávění kolem mé fotografické práce nechám kritiků.
JMK:
Co to je nejdůležitější věc, Rád bych Mr., k ostatním lidem vědět o vás?
ZR:
Nejtěžší věc je mluvit o sobě, aniž by upadly do velikášství. Zvláště, necítí potřebu být v zájmu třetích stran. Rád bych, památce příjemců mých fotografií zbývajících snímků vytvořené mnou a ne autora. Přiřazení tvůrce a jeho práce může, navazovat objektivní obraz obsahu příjmu. Dobrý Fotografie nemusí nutně mít "slušný" otec. To může být bezdomovci sirotek, Souhlasím ostatní lidi. Toto médium je zodpovědný za informace o autorech a jejich děl a duševního vlastnictví a uměleckých umožňují tyto práce se zabývá zákona o polské Copyright.
JMK:
Pan ukazuje fotografie na výstavě, které byly pořízeny mezi 1954-2014, který vytvoří sadu extrémně barevných kronik minulosti. Co pro vás znamená být dobrý fotograf dnes, když všichni dělají fotografií?
ZR:
Není snadné v dnešní době zářit na trh chytlavý fotografického obrazu, protože konkurence je obrovská. Rozšířená dostupnost zařízení udržovat obraz a zvuk, Umožňuje registraci každé události, v každém koutě světa. Omezuje tvorbu dobrá fotografie Jediným problémem je možnost vybrat si zajímavé téma a ten správný okamžik – zlomek sekundy, stisknout tlačítko spouště fotoaparátu. "Snap" v pravý čas, může způsobit, nebo ne, že náš obraz je tak-zvané "kus novinek". Neméně důležitou roli při tvorbě dramaturgie hraje hity z fotografických událostí. Moderní svět, plný násilí a přírodních katastrof, fotografové poskytují dostatek příležitostí k vytvoření šokující obrázky. Za těchto podmínek opakovat, jednou "Mistři jedné fotografie". Casual foto.
JMK:
Kde čerpáte inspiraci pro relace / foto?
ZR:
Nejdůležitější, nevyčerpatelný důl z témat mého Fotografie byla a je skutečnost kolem nás. Dokonce šeď každodenního života, filtruje přes bystré oko fotografa dokumentárního filmu listí na kameru - nyní na paměťové kartě – tajemný stezka, dávat svah k fotografického obrazu.
Zřídka jsem vytvořit fiktivní realitu, pokud to vyžaduje širšího pojetí tvůrčí. V letech 70 já 80- Tyto ub. století, některé vybrané fotografické obrazy v černé a bílé, I podrobeny sekundární przetworzeniom v podobě: fotomontażu, grafika a selektivní sépie chromate. Takové ošetření bylo možné díky spravuje mnou v powiększalniku namísto tradičního světelného punktowemu, "Mléko" žárovky. Světlomet – také volal lineární – umožňuje věrnou reprodukci fotografických papírových zrn stříbrných kovových konstrukcí, obsažený v želatinové černo-bílé negativní film. A tato "zahrávat", dominující mé fotografické obrazy tradiční fotografování jsem se staral.
JMK:
Za to, co největší potíže / výzvy jste se setkali při své práci?
ZR:
Největší problém jsem musel čelit v jeho práci jako fotograf řemeslníkem byla realizace zakázek (1973) do Muzea přírody v Bialowieza. Hlavní, Přál si mít centrální trojúhelník muzea, Velký obraz stáda bizonů, vyrobené tradiční technologií na fotografickém papíře. V roce 1973, v Polsku, neskončil výjevy průmyslovou metodu. Zlecony formát zdęcia (horizontální) Byl to obrovský: 4,0 x 2,5 m. Objednejte si uvědomil, ale na mnoho let jsem nemohl odpustit sobě přijata, nedbale rozhodnutí. Tato objednávka mě málem vedla ke zkáze. Musel jsem se dvakrát opakovat snímek. Náklady na fotografických materiálů a speciálně vyrobených pro tuto službu kyvety winidurowe offset mého poplatek téměř na nulu. A to vše přes můj naivní víru, že červené světlo foto papír Flare. Ano, To rakety, ale ne v krátkodobém horizontu. A, s mou ženou Janina, jsme instalovali na speciální rám svitky fotografického papíru asi 30 zápis. Stačilo, že spustil papír byl silně "zakouřený". Naše práce celou noc marně.
JMK:
Svět je extravagance, na kterém jeho Lord povolena?
ZR:
V 70. letech uplynulých. Century obdržela objednávku od Personální družstevní Invalidovny v Bialystoku. Naším úkolem pro fotografické reportáže mladého páru v svatební matričního úřadu. HR se mě zeptal,, I "obratně" fotografoval tento pár kvůli určité disproporce typické novomanželé. Paní Young vážil o. 100 kg. a ženich ... 40 kg. Ve fotografii všechno je možné. Místo toho běžně používán na těchto službách standardní objektiv, na nainstalovaných širokoúhlý objektiv praktiky. Klávesové zkratky perspektiva, charakteristika širokoúhlými objektivy, Byl jsem schopen vyrovnat rozdíly mladý pár. Nicméně, to nedokázalo zlepšit celkovou image novomanželů. Obraz byl spíše tragikomické.
Zejména bílý závoj na hlavu 60-letý nevěsta kontrastoval s závažnosti okamžiku. Série obrazů svatebních novomanželů přijat s nadšením: Joe Podívej, co jsem krásu ...
Jeden z těchto obrazů - samozřejmě s modely souhlasu – I poslal v roce 1991 mezinárodní fotografická soutěž do Velké Británie. Obdržel hlavní cenu v kategorii: "Vtip".
JMK:
Největší tajemství v práci Pána fotografa?
ZR:
Samozřejmě, Mám - vyvinuli v průběhu let - technologické kuriozit Workshop, obohacují estetiku mých fotek. Oni nejsou známy jiné fotografy jen proto,, že jejich použití v laboratoři fotograf nemůže popsat slovní znění. Musí být prakticky vyškoleni v temné komoře.
JMK:
Co nejvíce zapůsobilo v práci Pána fotografa?
ZR:
Každý pověřil zpráva, Každý venkovní fotografování a především nepředvídaná událost v realitě kolem nás, Poskytují mnoho překvapivých a překvapující situace. Jednou z příčin, že profese není monotónní fotograf.
JMK:
Co nejvíc pobavila při práci fotografa?
ZR:
V 1966 Vystřelil jsem pro TVP "So Friendly", v Brzostowica na polském-běloruština. Na velké desce v přední části tribuny cti, na kterých strana sekretářky: Gomulka a Chruščov v sošný pózách a slyšel píseň Sovětského svazu, zajíc objevil .... Krčil na zadních skoky, po dobu několika sekund závažný naslouchal zvukům národní hymny SSSR. Shromáždil špatně skrývaným radost na jejich tvářích momentů. Rozpacích objevil, že zajíc, byl v nesprávném společnosti, Utekl do okolní křoviny. Část filmu se zajícem v pozadí, To byl vystřižené z mého reportáž před zveřejněním na televizi.
JMK:
Co se vám nejvíce strach jako fotograf?
ZR:
V 1965 Oblasti provincie. Bialystok v povodí Narwia, Bug a Biebrza bylo zaplaveno vodou. S TVP dostal doporučení k filmu letecký pohled na povodňové vody. Jako prostředek letecké dopravy získané z Aeroklubu Bialystok slavného, dvojplošník "kukuruźnik". Během letu nad zaplavených oblastech vody, rána 60 m. filmový pás. Na cestě zpět na letiště, mladý pilot letadla rozhodla vzdát se psychiku nebezpečného pokusu. způsobující rychlý sestup "kukuruźnika". Později přiznal a omluvil se mi, to bylo "řízené" sestup. A, bohužel, Nevěděl jsem, a tento let přežil hrozný.
JMK:
Co je to nejlepší, co v práci fotografa?
ZR:
Rád fotografovat a tato skutečnost způsobila, že profese fotografa cvičil více než 60 léta. Důchodu? Také často jsem se dostat na kameru. Rozmlouvat s kamerou a to nejen na takzvaný "plán" mi dává velkou radost.
JMK:
Kdybyste mohl vrátit v čase, co byste udělal jinak?
ZR:
Szedłbym stejným způsobem. Asi bych se vyhnout situacím, by byla ohrožena na křižovatce s mocí. Někdy máte co ztratit tady a teď zotavit se v budoucnu. Samozřejmě, že to neplatí principy, který budu vždy věrný. Já nemusím stydět, To, co jsem udělal v minulosti. Naopak, Jsem hrdý na své úspěchy na aktuálních.
JMK:
Ma Pan, jako mladý věk zajímavého portfolia a zdokumentované umělecké výkony. Jako Pánův dobrodružství začalo s fotografií?
ZR:
Je to dlouhý příběh, Kompletní randomizace (jako profese) jeden z mých mnoha vášní v životě. Kromě rodinné zájmy hudby (syn farní varhaníka katolické církve), několik let práce v bankovnictví, režie kulturní instituce a nakonec natáhl snu stav TVP reportéra.
Dokončil jsem svou profesionální kariéru jako fotograf řemeslníka. Status umělec fotograf (Členství. ZPAF) to nebyla moje profese ačkoli mnoho fotografů díky legitimnosti ZPAF dobrém egzystowało v PRL.
JMK:
Věděli jste udělat sami selfie?
ZR:
Žádná. Každý den (při holení) Mám možnost sledovat jeho fyziognomie v zrcadle. To je pro mě dost.
JMK:
A nakonec, nějakou radu pro začínající fotografy?
ZR:
Fotografie, střílet a střílet znovu. Knižní poznání je jen úvod k fotografii. Jen tvrdá práce dělá tovaryš mistr ...
JMK:
Děkuji za rozhovor a přeji vám mnoho úspěchů.

[wptf id=”11″]
Vernisáž výstavy fotografií pana Zdzisław Rynkiewicz konalo 20.06.2015 r. v galerii Dolnoslezského Sdružení uměleckých fotografů a umělců audiovizuální ( DSAFITA) Wroclaw, ul. Włodkowica 31 / 4a.